# Begonie: Královny stínu, které rozzáří váš domov i zahradu

Původ a rozšíření begonií

Begonie, známé také jako Begonia, patří mezi nejrozmanitější a nejoblíbenější okrasné rostliny na světě. Jejich příběh začíná v dávných dobách, kdy rostly divoce v tropických a subtropických oblastech. Původní druhy begonií pocházejí především z vlhkých lesů Jižní a Střední Ameriky, jihovýchodní Asie a Afriky, kde se přirozeně vyvinuly v různých ekologických nikách.

Víte, kdo za pojmenováním této nádherné rostliny vlastně stojí? Byl to francouzský botanik Charles Plumier, který v 17. století pojmenoval tento druh květiny po Michelu Bégonovi, francouzském guvernérovi a nadšeném podporovateli botanických výprav. Od té doby botanici objevili přes 1800 druhů begonií - to je pořádná rostlinná rodinka, nemyslíte?

V deštných pralesech Jižní Ameriky - představte si tu hustou zeleň Brazílie nebo tajemné horské oblasti Peru - begonie bujně rostou v místech, kde je vzduch nasycený vlhkostí a teplota příjemně stálá. Asijské begonie mají zase svůj vlastní charakter, přizpůsobený tamním podmínkám. Když jsem jednou navštívil botanickou zahradu v Singapuru, úplně mě ohromila rozmanitost jejich tvarů a barev!

Rozšíření begonií po světě je vlastně příběhem lidské touhy po kráse. Představte si ty odvážné botaniky 18. a 19. století, kteří se vydávali na daleké cesty a vraceli se s těmito poklady! V době královny Viktorie byly begonie naprostým hitem - kdo neměl ve svém skleníku begonii, jako by nebyl.

K nám do Čech doputovaly tyto krásky nejspíš s některým z nadšených šlechtických sběratelů v 19. století. Z honosných zámeckých zahrad se postupně dostaly i na naše balkóny a okenní parapety. A není divu - která jiná květina vám nabídne tolik krásy za tak málo péče?

Moderní šlechtění významně rozšířilo variabilitu begonií. Dnes si můžete vybrat z několika hlavních typů: hlíznaté s obrovskými, často plnými květy jako malé růžičky; listové s ornamenty, které vypadají jako by je namaloval umělec; stálekvetoucí, které vám rozsvítí byt po celý rok; nebo ty s křídlatými, asymetrickými listy, které vypadají jako z jiné planety.

Bohužel, klimatické změny ohrožují divoce rostoucí begonie víc, než si možná uvědomujeme. Mnohé druhy rostou jen na jediném svahu jediné hory někde v tropech - a když se změní podmínky, nemají kam utéct. Naštěstí existují ochranářské programy, které se snaží uchovat toto přírodní bohatství pro naše děti.

Jejich adaptabilita a rozmanitost je skutečně úžasná. Begonie si najdou místo jak v tropické zahradě, tak v panelákovém bytě. Každý rok šlechtitelé přicházejí s novými odrůdami - některé mají květy velké jako dlaň, jiné zase listy s tak neobyčejnými vzory, že vypadají jako drahé látky.

A věděli jste, že v některých částech Asie používají begonie v lidovém léčitelství? Místní lidé jim přisuzují léčivé účinky po generace. Jinde zase hrají roli v tradičních obřadech. Begonie zkrátka nejsou jen hezké na pohled - jsou součástí lidské kultury a historie po celém světě.

Botanické charakteristiky a druhy

Begonie – malý botanický zázrak ve vašem bytě

Begonie nejsou jen tak ledajaké květiny. Tahle rozmanitá rodina šťavelovitých skrývá přes 1800 druhů, které si našly domov v džunglích Jižní Ameriky, na svazích afrických hor i v tropických lesích Asie. A co teprve jejich krása! Kdo by odolal těm asymetrickým listům a půvabným květům?

Mám doma jednu královskou begonii už pět let. Když mi ji kamarádka dala, netušila jsem, jaký poklad jsem získala. Její listy vypadají jako umělecké dílo – bronzově zelené s výraznými stříbrnými skvrnami. Není to úžasné, co dokáže příroda vytvořit?

Rozmanitost begonií vás ohromí. Jedny mají listy velké jako dlaň, jiné drobné a chundelaté. Některé se pyšní červeným rubem listů, zatímco další hrají všemi barvami duhy. Vzpomínám si, jak jsem na výstavě květin viděla begonii s listy tak zářivě červenými, že vypadaly, jako by byly osvětleny zevnitř.

Květy? To je kapitola sama pro sebe! Samčí květy s jejich dvěma velkými a dvěma malými okvětními lístky vypadají jako motýlci, zatímco samičí s pěti nebo více lístky připomínají malé růžičky. Od sněhobílé přes něžnou růžovou až po ohnivě červenou – palette barev je nekonečná.

Víte, co je na begoniích nejlepší? Jejich přizpůsobivost. Hlíznaté druhy v zimě odpočívají, jako by věděly, že i my potřebujeme čas na regeneraci. Naopak stálezelené begonie kvetou prakticky pořád – ideální společnice pro ty, kdo potřebují v životě stálost.

A ty královské begonie s jejich nádherně zbarvenými listy! Moje sousedka má jednu, která vypadá, jako by na ni někdo rozlil plechovku stříbrné barvy. Když jsem se jí ptala na péči, jen se usmála a řekla: Trochu vody, trochu lásky a hodně obdivu.

Bambusovité begonie s jejich vzpřímenými stonky vypadají skoro jako malé stromky. Jejich bíle tečkované listy s červenou spodní stranou jsou jako malé umělecké dílo v každém bytě.

Nejúžasnější je ale schopnost begonií rozmnožovat se z jediného listu. Položíte list na vlhkou zeminu, a za pár týdnů – zázrak! Malé rostlinky začnou vyrůstat podél žilek. Není to fascinující? Příroda si vždycky najde cestu.

Některé vzácné druhy begonií rostou jen na pár místech na světě – na odlehlých ostrovech nebo v hlubokých andských údolích. Když se nad tím zamyslíte, není to zvláštní? Držíte v ruce rostlinu, jejíž příbuzní možná rostou na místě, kam lidská noha vstoupila jen párkrát v historii.

Begonie, květina plná něhy a krásy, roste v tichu zahrady, připomínajíc nám, že i v nejtemnějších koutech našeho života může rozkvést krása, pokud jí dáme lásku a péči, kterou si zaslouží.

Adéla Nováková

Pěstování begonií v interiéru

Begonie jsou naprosto úžasné pokojové rostliny, které dokážou rozzářit každý kout vašeho domova svými barevnými květy a jedinečnými listy. Pěstování begonií v interiéru vyžaduje určitou péči a znalosti, ale věřte mi, ta odměna v podobě zdravých a bohatě kvetoucích rostlin za to opravdu stojí!

Kam vlastně begonii umístit? Tyhle krásky pocházejí z tropů, takže milují světlo, ale nesnáší přímé sluníčko - to by jim spálilo listy jako nic. Nejlépe se jim daří u východního nebo západního okna, kde mají dostatek rozptýleného světla. V zimě, kdy je venku pošmourno a tma, můžete begonii posunout blíž k oknu nebo jí dopřát trochu umělého osvětlení.

S vodou to u begonií chce být opatrný. Tyto rostliny prostě nesnášejí, když mají mokré nohy - přemokření často vede k hnilobě kořenů a pak je s rostlinkou konec. Představte si to jako s dobrou kávou - mezi doušky potřebujete pauzu. Zemina by měla mezi zálivkami lehce proschnout, ale nikdy úplně nevyschnout. V létě, když je teplo, zalévejte častěji, v zimě zase méně. Nepoužívejte studenou vodu rovnou z kohoutku - vaše begonie by vám to neodpustila! Nechte vodu odstát a získat pokojovou teplotu. A co vlhkost vzduchu? Tu begonie milují! Můžete rosit vzduch kolem nich (ne přímo na listy) nebo postavit květináč na misku s mokrými oblázky.

Čím krmit kořínky? Ideální je speciální substrát pro pokojové rostliny obohacený o perlit nebo hrubší písek, který zajistí, že voda nebude v zemině stát. Je to jako s dobrou matrací - musí být pohodlná, ale zároveň prodyšná. Nezapomeňte na dno květináče dát drenážní vrstvu z keramzitu nebo štěrku, aby přebytečná voda mohla odtéct a nestála u kořenů.

Begonie jsou docela mlsné, co se týče živin. Během vegetačního období od jara do podzimu je pravidelně přihnojujte. Stačí hnojivo pro kvetoucí pokojové rostliny každé dva až tři týdny, ale v poloviční koncentraci, než uvádí návod. V zimě, když si begonie dává šlofíka, ji nehnojte vůbec.

Kdy přesazovat? Ideálně na jaře, když rostlina začíná novou sezónu růstu. Mladší rostlinky přesazujte každý rok, u starších mazáků stačí nový domov jednou za dva až tři roky. Nevolte zbytečně velké květináče - begonie se cítí lépe v těsnějším prostoru, trochu jako my v útulném bytě.

Existuje spousta druhů begonií, které můžete pěstovat doma. Máte rádi výrazné listy? Zkuste begonii královskou (Begonia rex) s jejími neuvěřitelně zbarvenými listy. Toužíte po květech? Begonie stálekvetoucí (Begonia semperflorens) vás potěší drobnými květy skoro pořád, nebo si pořiďte begonii hlíznatou (Begonia tuberhybrida) s velkými, často plnými květy, které vypadají jako malé růžičky.

Občas se na begoniích objeví nezvaní hosté - mšice, svilušky nebo třásněnky. Kontrolujte proto pravidelně spodní stranu listů, a pokud něco objevíte, zasáhněte včas vhodným insekticidem. Nejlepší prevencí proti škůdcům je udržovat rostlinu v dobré kondici a pravidelně otírat listy vlhkým hadříkem - odstraníte tak prach a rostlina bude lépe dýchat. Je to jako s námi - v čistém prostředí se nám žije lépe!

Chcete mít begonií víc? Nejjednodušší způsob je řízkování. Stačí odříznout zdravý list nebo stonek a nechat ho zakořenit ve vodě nebo rovnou v zemině. Některé druhy, jako begonie královská, lze množit i listovými řízky - stačí položit list s naříznutými žilkami na vlhký substrát a sledovat ten zázrak, jak z těchto míst vyrůstají nové rostlinky. Není to fascinující, jak si příroda poradí?

Venkovní pěstování a zahradní odrůdy

Venkovní pěstování begónií dokáže proměnit vaši zahradu v barevný ráj plný života. Jistě, mnoho z nás zná begónie jako pokojovky, ale věřte mi, existuje spousta zahradních odrůd, které si venku přímo lebedí. Tyto šikovné rostlinky kvetou od pozdního jara až do chvíle, kdy je podzimní mrazíky pošimrají svým chladným dechem.

Na co si dát pozor? Begónie obecně preferují polostinná až stinná místa, kde je polední slunce přímo neugriluje. Vzpomínám si na svou sousedku, která je vysadila na plné slunce – chudáci begónie vypadaly jako po návštěvě solária, listy spálené a květů pomálu. Nejlépe se jim daří pod stromy, kde prosvítají paprsky jako přes krajkovou záclonu, nebo u východní či severní stěny domu.

Co se týče půdy, begónie nesnáší, když jim stojí nožky ve vodě. Potřebují lehkou, vzdušnou zeminu, která dobře propouští vodu. Máte-li na zahradě těžkou jílovitou půdu, přimíchejte do ní kompost, rašelinu nebo perlit. Je to jako s botami – i rostliny potřebují, aby jim to sedělo. A nezapomeňte na pořádnou dávku hnojiva s postupným uvolňováním – to je jako vitaminové bonbóny pro vaše květinové miláčky.

Zahradní odrůdy begónií jsou různorodá parta. Hlíznaté begónie se chlubí květy velkými jako dlaň, v barvách od něžně bílé po vášnivě červenou. Není divu, že jsou hvězdami závěsných košů a truhlíků! Když je vidím, jak se houpou ve větru, vždycky mě to potěší.

Pro záhony nemají konkurenci vláknité begónie. Tyhle drobečky (15-30 cm) vytvoří husté barevné koberce a jejich předností je mimořádně dlouhá doba kvetení a nenáročnost na péči. Moderní odrůdy jako 'Ambassador' nebo 'Cocktail' navíc nabízejí zajímavě zbarvené listy – od svěže zelených přes bronzové až po temně černé. To je paráda, ne?

Máte temný kout zahrady, kde nic neroste? Zkuste begónie Elatior! Tyhle křížence dostaly do vínku to nejlepší od svých rodičů – velké květy a odolnost. V mém stinném zákoutí pod jabloní rostou už třetí rok a dělají mi radost celé léto.

A jak se o ně starat? Půda by měla být stále mírně vlhká, nikoli však přemokřená. Zalévejte je jako malé děti – opatrně ke kořenům, ne na hlavu. Občas (tak každé dva týdny) je potěšte dávkou tekutého hnojiva pro kvetoucí rostliny. Je to jako dát si po náročném dni skleničku dobrého vína – hned vypadají veseleji!

Na zimu si begónie rády odpočinou. Až přijdou první mrazíky a rostliny začnou vypadat unaveně, vyjměte hlízy ze země, očistěte je a nechte pár dní oschnout. Pak je uložte do suché rašeliny nebo písku při teplotě 5-10°C. Je to jako zimní spánek – na jaře se probudí odpočaté a připravené znovu rozzářit vaši zahradu.

Mezi nejoblíbenější zahradní odrůdy begónií patří série 'Nonstop', která nabízí kompaktní rostliny s velkými plnými květy v široké škále barev. Osobně mám slabost pro odrůdy 'Dragon Wing' s jejich elegantně převislými výhony. A pokud hledáte něco opravdu odolného, sáhněte po odrůdách 'Big' nebo 'Megawatt' – ty zvládnou i rozmary našeho počasí s grácií tanečnic.

Nároky na světlo a teplotu

Begonie, jakožto oblíbený druh květiny, má specifické nároky na světlo a teplotu, které je třeba respektovat pro její úspěšné pěstování. Tato nádherná rostlina pocházející převážně z tropických a subtropických oblastí vyžaduje pečlivý přístup k těmto faktorům, aby mohla prosperovat a naplno rozvinout svůj okrasný potenciál.

Begonie obecně preferuje jasné, ale rozptýlené světlo. Přímé sluneční paprsky, zejména během horkých letních dnů, mohou způsobit popálení listů a celkové oslabení rostliny. Ideálním umístěním pro begonii je proto místo s východní nebo severní expozicí, kde bude chráněna před poledním a odpoledním sluncem. V interiéru se begoniím daří na okenních parapetech orientovaných na východ nebo sever, případně v mírné vzdálenosti od jižního nebo západního okna, kde bude světlo filtrováno skrz záclonu nebo žaluzie.

Nedostatek světla se u begonií projevuje prodlužováním stonků, menšími listy a celkově slabším růstem. Rostlina se natahuje za světlem, což vede k nevzhlednému, vytáhlému habitu. Na druhou stranu, příliš intenzivní světlo způsobuje blednutí listů, jejich svinování a v extrémních případech i nekrózu pletiv. Během zimního období, kdy je přirozené světlo omezené, mohou begonie těžit z umělého osvětlení pomocí speciálních pěstebních lamp, které jim poskytnou dostatečné množství fotonů pro fotosyntézu.

Co se týče teplotních požadavků, begonie patří mezi teplomilné rostliny. Optimální teplota pro většinu druhů begonií se pohybuje mezi 18 až 24 °C během dne a neklesá pod 16 °C v noci. Krátkodobé poklesy teploty sice rostlina přežije, dlouhodobější vystavení teplotám pod 10 °C však může vést k poškození nebo dokonce úhynu rostliny. Některé druhy, zejména hlíznaté begonie, vyžadují během období dormance (obvykle v zimě) nižší teploty kolem 12-15 °C, aby si odpočinuly a připravily se na další vegetační sezónu.

Begonie jsou také citlivé na prudké teplotní výkyvy a průvan. Umístění rostliny v blízkosti radiátorů, klimatizačních jednotek nebo v průvanu mezi otevřenými okny a dveřmi může způsobit stres, který se projeví opadáváním listů a celkovým chřadnutím rostliny. Je proto důležité najít pro begonii stabilní místo s vyrovnanou teplotou bez náhlých změn.

V letním období, kdy teploty stoupají nad 30 °C, je vhodné zvýšit vzdušnou vlhkost kolem rostliny, což pomůže kompenzovat tepelný stres. Toho lze dosáhnout rosením okolního vzduchu (nikoli přímo na listy, což by mohlo podporovat rozvoj houbových chorob), umístěním rostliny na misku s vlhkými oblázky nebo použitím zvlhčovače vzduchu.

Sezónní změny světelných podmínek je třeba také zohlednit. Na jaře a na podzim, kdy je intenzita slunečního záření mírnější, mohou begonie tolerovat více přímého světla než v létě. Během zimy je naopak důležité maximalizovat přístup ke světlu, protože dny jsou kratší a intenzita světla nižší. Přemístění rostliny blíže k oknu nebo doplnění přirozeného světla umělým osvětlením může být v tomto období nezbytné.

U begonií pěstovaných venku, ať už na balkonech, terasách nebo v zahradách, je třeba věnovat pozornost mikroklimatickým podmínkám daného stanoviště. Stěny budov, okolní vegetace nebo městská zástavba mohou významně ovlivňovat teplotu a světelné podmínky. Obecně platí, že begonie vysazené ve venkovních nádobách nebo záhonech by měly být umístěny na polostinných místech, kde budou chráněny před poledním sluncem a silnými větry.

Zálivka a vlhkost vzduchu

Zálivka a vlhkost vzduchu představují klíčové faktory pro úspěšné pěstování begonií. Tyto oblíbené pokojové rostliny pocházející převážně z tropických a subtropických oblastí vyžadují specifický přístup k zavlažování, který respektuje jejich přirozené potřeby. Begonie jako druh květiny má poměrně citlivý kořenový systém, který nesnáší přemokření, ale zároveň vyžaduje dostatečnou vlhkost pro optimální růst a kvetení.

Při zálivce begonií je třeba dodržovat několik základních pravidel. Předně je důležité nechat substrát mezi jednotlivými zálivkami mírně proschnout, nikoliv však úplně vyschnout. Přelévání je jednou z nejčastějších chyb, která vede k hnilobě kořenů a následně k úhynu celé rostliny. Četnost zálivky se liší podle ročního období – v letních měsících, kdy begonie intenzivně rostou a kvetou, vyžadují častější zálivku, obvykle jednou za 3-4 dny. Naopak v zimním období, kdy rostlina prochází obdobím vegetačního klidu, stačí zalévat jednou za 7-10 dní.

Kvalita vody pro zálivku hraje také významnou roli. Begonie preferují měkkou vodu pokojové teploty. Tvrdá voda s vysokým obsahem vápníku může způsobit žloutnutí listů a celkové oslabení rostliny. Pokud máte k dispozici pouze tvrdou vodu z vodovodu, je vhodné ji nechat alespoň 24 hodin odstát, případně použít dešťovou vodu, která je pro begonie ideální.

Vlhkost vzduchu představuje další klíčový faktor pro zdravý růst begonií. Většina druhů pochází z vlhkých tropických lesů, kde je přirozeně vysoká vzdušná vlhkost. V běžných domácích podmínkách, zvláště v zimních měsících při vytápění, bývá vzduch příliš suchý, což může vést k zasychání okrajů listů a zhoršení celkového stavu rostliny. Optimální hodnota vzdušné vlhkosti pro begonie se pohybuje mezi 60-80 %, což je výrazně více než běžná vlhkost v našich domácnostech, která se pohybuje kolem 40-50 %.

Pro zvýšení vzdušné vlhkosti lze využít několik metod. Velmi účinné je pravidelné rosení listů jemnou mlhou, ideálně ráno, aby listy do večera stihly oschnout. Další možností je umístění rostliny na misku s vlhkými oblázky, přičemž je důležité, aby dno květináče nebylo v přímém kontaktu s vodou. V moderních domácnostech lze využít také elektrické zvlhčovače vzduchu, které umožňují přesnou regulaci vlhkosti.

Je třeba poznamenat, že ne všechny druhy begonií mají stejné nároky na vlhkost. Například begonie královské (Begonia rex) a begonie listové obecně vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost než begonie hlíznaté nebo stálezelené keříkovité druhy. Proto je vždy vhodné zjistit si specifické požadavky konkrétního druhu, který pěstujete.

V letních měsících, kdy teploty stoupají nad 25 °C, je vhodné zvýšit frekvenci rosení a zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu, aby nedocházelo k přehřívání rostliny. Zároveň je třeba dávat pozor, aby listy begonie nezůstávaly dlouhodobě mokré, což by mohlo vést k rozvoji houbových chorob, jako je padlí nebo šedá plíseň.

Správná rovnováha mezi zálivkou a vzdušnou vlhkostí je klíčem k úspěšnému pěstování begonií. Tyto rostliny dokáží být velmi vděčné a při správné péči odmění pěstitele bohatým kvetením a nádhernými listy, které jsou často hlavním dekorativním prvkem, zejména u listových druhů begonií.

Množení begonií

Množení begonií patří mezi oblíbené zahradnické činnosti, které umožňují rozšířit sbírku těchto nádherných rostlin. Begonie, jako jeden z nejoblíbenějších druhů květin pro interiér i exteriér, nabízí několik způsobů množení, přičemž každý z nich má své specifické postupy a výhody.

Vlastnost	Begonie (Begonia)	Africká fialka	Orchidej
Původ	Tropické a subtropické oblasti	Afrika (Tanzanie)	Tropické oblasti celého světa
Nároky na světlo	Rozptýlené světlo, ne přímé slunce	Rozptýlené světlo	Závisí na druhu, většinou nepřímé světlo
Zálivka	Mírná, nechat půdu mezi zálivkami vyschnout	Pravidelná, zalévat zespodu	Střídmá, většinou jednou týdně
Kvete	Celoročně při správné péči	Celoročně	Periodicky, závisí na druhu
Barvy květů	Bílá, růžová, červená, oranžová, žlutá	Fialová, růžová, bílá, modrá	Různorodé, závisí na druhu
Náročnost pěstování	Střední	Nízká až střední	Střední až vysoká

Nejčastějším způsobem množení begonií je řízkování. Tento proces začíná výběrem zdravé mateřské rostliny, z níž odebereme řízky. Ideální doba pro řízkování je jaro nebo začátek léta, kdy jsou rostliny v plném růstu. Pro úspěšné zakořenění řízků je důležité vybrat mladé, ale již dostatečně vyzrálé výhony. Řízek by měl být dlouhý přibližně 8-10 centimetrů a měl by obsahovat alespoň dva až tři listy. Spodní řez provádíme těsně pod uzlinou (místem, kde list vyrůstá ze stonku), protože právě zde se nejlépe tvoří nové kořeny.

Před samotným zasazením řízků je vhodné odstranit spodní listy, které by jinak mohly zahnívat v substrátu. Horní listy můžeme ponechat, ale pokud jsou příliš velké, doporučuje se je zkrátit na polovinu, aby se snížila ztráta vody odpařováním. Řízky begonií nevyžadují použití stimulátorů zakořenění, ale jejich aplikace může zvýšit úspěšnost zakořenění.

Pro zasazení řízků používáme lehký, propustný substrát, ideálně směs rašeliny a perlitu v poměru 1:1. Řízky zasadíme do hloubky asi 2-3 centimetry a substrát kolem nich jemně utlačíme. Následně je důležité řízky důkladně zalít a umístit je na světlé místo, ale mimo přímé sluneční záření, které by mohlo způsobit jejich spálení.

Množení begonií pomocí listů je další efektivní metoda, zvláště vhodná pro druhy s velkými listy, jako jsou například Begonia rex. Při tomto způsobu množení odřízneme zdravý, plně vyvinutý list i s řapíkem. List položíme spodní stranou na vlhký substrát a na několika místech jej nařežeme přes hlavní žilky. V místech řezu se postupně vytvoří malé rostlinky, které po dosažení velikosti několika centimetrů můžeme opatrně oddělit a přesadit do samostatných nádob.

Begonie hlíznaté lze množit dělením hlíz. Tento proces provádíme na konci období dormance, obvykle v únoru nebo březnu. Hlízu rozdělíme ostrým nožem na několik částí, přičemž každá část musí obsahovat alespoň jeden růstový pupen. Řezné plochy ošetříme práškovým fungicidem, aby se zabránilo hnilobě, a necháme je několik dní zaschnout. Poté hlízy zasadíme do lehkého substrátu tak, aby horní část hlízy byla těsně pod povrchem.

Množení begonií semeny je nejnáročnější metoda, ale umožňuje vypěstovat velké množství rostlin. Semena begonií jsou extrémně drobná a vyžadují speciální péči. Vysévají se na povrch jemného, vlhkého substrátu a nezasypávají se, protože ke klíčení potřebují světlo. Výsev udržujeme při teplotě kolem 22-25 °C a vysoké vzdušné vlhkosti, ideálně pod průhledným krytem. Klíčení může trvat 2-3 týdny a mladé rostlinky jsou zpočátku velmi křehké a vyžadují pečlivou péči.

Bez ohledu na zvolenou metodu množení je pro úspěšný růst nových begonií klíčová pravidelná a přiměřená zálivka. Substrát by měl být stále mírně vlhký, ale nikoli přemokřený, což by mohlo vést k hnilobě. Mladé rostliny také ocení rozptýlené světlo a ochranu před průvanem a extrémními teplotami.

Ochrana před škůdci a nemocemi

Begonie mohou být napadeny různými škůdci a nemocemi, které mohou ohrozit jejich zdraví a vzhled. Nejčastějšími škůdci begonií jsou mšice, svilušky, třásněnky a molice. Tyto malé škůdce můžeme často najít na spodní straně listů, kde sají rostlinné šťávy a oslabují tak rostlinu. Při silném napadení dochází k deformaci listů, žloutnutí a postupnému odumírání částí rostliny.

Pro účinnou ochranu před mšicemi je vhodné pravidelně kontrolovat spodní stranu listů a při prvních náznacích napadení zasáhnout. Můžeme použít postřik z mýdlového roztoku, který je šetrný k životnímu prostředí a zároveň účinný. Stačí rozpustit jádrové mýdlo ve vodě a rozprašovačem aplikovat na napadené části. V případě silnějšího napadení lze sáhnout po speciálních přípravcích dostupných v zahradnických centrech.

Svilušky jsou dalším nepříjemným škůdcem, který se objevuje zejména v suchém a teplém prostředí. Poznáme je podle jemných pavučinek na rostlině a drobných teček na listech. Prevencí proti sviluškám je udržování vyšší vzdušné vlhkosti, pravidelné rosení listů a v případě napadení aplikace akaricidních přípravků.

Kromě škůdců mohou begonie trpět i různými houbovými a bakteriálními chorobami. Nejčastější houbovou chorobou je padlí, které se projevuje bílým povlakem na listech. K jeho rozvoji přispívá především vysoká vzdušná vlhkost v kombinaci se špatnou cirkulací vzduchu. Preventivně můžeme rostliny chránit tím, že zajistíme dostatečný odstup mezi jednotlivými rostlinami a vyhneme se přelévání. Při prvních příznacích napadení je vhodné odstranit postižené části rostliny a aplikovat fungicidní přípravek.

Další závažnou chorobou begonií je hniloba stonků a kořenů, způsobená většinou bakteriemi rodu Erwinia nebo houbami Pythium a Phytophthora. Tato choroba se projevuje černáním a měknutím stonků a kořenů, což vede k vadnutí a odumírání celé rostliny. Prevence spočívá především v používání sterilního substrátu, čistých nádob a nástrojů při přesazování a pěstování. Důležité je také nepřelévat rostliny a zajistit dobrý odtok přebytečné vody.

V případě virových onemocnění, která se projevují deformací listů, mozaikovitými skvrnami nebo zakrslým růstem, bohužel neexistuje účinná léčba. Napadené rostliny je nutné zlikvidovat, aby se infekce nešířila na zdravé jedince.

Pro celkovou prevenci před škůdci a nemocemi je zásadní udržovat begonie v dobré kondici. To znamená poskytovat jim optimální podmínky pro růst - správné množství světla, vody a živin. Zdravá a silná rostlina je mnohem odolnější vůči napadení než oslabený jedinec. Pravidelná kontrola rostlin, odstranění odumřelých částí a udržování čistoty v okolí rostliny také významně přispívají k prevenci.

V zimním období, kdy jsou begonie v období vegetačního klidu, je třeba věnovat zvláštní pozornost zálivce. Přemokření substrátu v kombinaci s nižšími teplotami vytváří ideální podmínky pro rozvoj houbových chorob. Proto v tomto období zaléváme méně a vždy až po částečném proschnutí substrátu.

Při pěstování begonií ve venkovním prostředí je třeba počítat i s možným napadením slimáky, kteří mohou během jediné noci způsobit značné škody na listech a květech. Jako prevenci můžeme použít bariéry z pilin, vaječných skořápek nebo speciální přípravky proti slimákům.

Dekorativní využití v zahradách a bytech

Begonie, známá také jako druh květiny s neobyčejnou krásou, se stala neodmyslitelnou součástí moderních zahrad a interiérů. Dekorativní využití begonií je mimořádně všestranné díky jejich pestrobarevným květům a atraktivním listům, které dokáží oživit jakýkoliv prostor.

V zahradách begonie vynikají především jako výsadba do záhonů, kde vytvářejí působivé barevné koberce. Jejich schopnost kvést po celé léto až do prvních mrazů z nich činí spolehlivou ozdobu venkovních prostor. Zahradníci často využívají begonie k vytvoření kontrastních ploch, kdy kombinují různé odrůdy s odlišnými barvami květů – od čistě bílé přes růžovou, červenou až po oranžovou a žlutou. Zvláště působivé jsou sorty s dvoubarevnými květy, které přitahují pozornost i z větší vzdálenosti a stávají se přirozeným středobodem zahradních kompozic.

Hlíznaté begonie jsou ideální pro výsadbu do polostinných míst, kde jiné květiny často strádají. Tato vlastnost je činí nenahraditelnými při oživení tmavších koutů zahrady pod stromy nebo v blízkosti severních stěn domů. Begonie královské (Rex) zase uchvacují svými dekorativními listy s metalickým leskem a neobvyklými barevnými kombinacemi, díky čemuž jsou ceněny i bez ohledu na jejich květy.

Pro závěsné nádoby a truhlíky jsou nenahraditelné převislé odrůdy begonií, které vytvářejí kaskády květů splývající z balkonů, teras či pergol. Tyto převislé formy dokáží během sezóny vytvořit až půlmetrové převisy obsypané květy, což z nich činí jednu z nejefektnějších balkónových květin vůbec. V městském prostředí, kde je často omezený prostor pro pěstování, představují begonie v nádobách ideální řešení pro vytvoření soukromé oázy plné barev.

V interiérech domů a bytů nacházejí uplatnění především pokojové druhy begonií. Begonie stálezelené s lesklými listy různých tvarů a barev jsou oblíbené pro svou nenáročnost a schopnost prosperovat i při nižší intenzitě světla. Mnohé z nich kvetou i v zimních měsících, kdy přinášejí do interiéru tolik potřebnou barvu a život. Begonie elatior se svými bohatými květenstvími se často používají jako alternativa k řezaným květinám – vydrží kvést několik týdnů a při správné péči i měsíců.

Designéři interiérů stále častěji sahají po begoniích s výraznými listy jako po živém dekoračním prvku, který dokáže nahradit umělecké předměty. Zejména begonie královské s jejich sametovými, spirálovitě vzorovanými listy působí jako živé obrazy a stávají se dominantou obývacích pokojů či vstupních hal. Jejich schopnost absorbovat škodlivé látky ze vzduchu navíc přispívá ke zdravějšímu prostředí v interiéru.

V moderních minimalistických interiérech begonie vnášejí organický prvek a změkčují strohé linie nábytku a architektury. Kombinace begonií s různými texturami jako je dřevo, kov nebo sklo vytváří zajímavý kontrast, který je základem současného designu. Nádoby pro pěstování begonií se stávají samostatným dekoračním prvkem – od rustikálních keramických květináčů přes elegantní skleněné nádoby až po industriální kovové kontejnery.

Begonie také nacházejí uplatnění při tvorbě sezónních dekorací, kdy se používají jako živé doplňky slavnostních tabulí nebo jako součást květinových aranžmá při různých společenských událostech. Jejich trvanlivost a schopnost dlouho vydržet bez vody z nich činí praktickou volbu pro tyto účely.

Populární odrůdy a jejich specifika

Populární odrůdy begonií zahrnují širokou škálu typů, které se liší svými nároky na pěstování i vizuálními charakteristikami. Begonia rex, známá také jako královská begonie, patří mezi nejoblíbenější pokojové druhy. Vyznačuje se nápadnými, často metalicky zbarvenými listy s jedinečnými vzory v odstínech stříbrné, burgundské, zelené a fialové. Tato odrůda preferuje vysokou vzdušnou vlhkost a rozptýlené světlo, přímému slunci by se měla vyhýbat, protože může způsobit popálení listů.

Begonia semperflorens, neboli stálekvetoucí begonie, je naopak ideální pro venkovní výsadby. Tato odrůda kvete od pozdního jara až do prvních mrazů a nabízí květy v barvách od bílé přes růžovou až po sytě červenou. Je poměrně nenáročná na péči a dobře snáší i polostín, což z ní činí oblíbenou volbu pro městské zahrady a balkony. Na rozdíl od mnoha jiných begonií zvládá i krátkodobé období sucha, ačkoliv pravidelná zálivka podporuje bohatší kvetení.

Hlíznaté begonie (Begonia tuberhybrida) představují další významnou skupinu. Tyto odrůdy vynikají velkými, často plnými květy, které mohou připomínat růže nebo kamélie. Barevná škála sahá od jemných pastelových odstínů až po výrazné barvy jako je oranžová nebo šarlatově červená. Hlíznaté begonie jsou populární pro letní výsadby do nádob a závěsných košů. Na zimu jejich hlízy vyžadují období dormance v suchu a chladu, ideálně při teplotách kolem 7-10 °C.

Begonia masoniana, známá jako Železný kříž, získala své jméno díky tmavému vzoru ve tvaru kříže na svých listech. Tato odrůda je ceněna především pro své dekorativní listy spíše než pro květy. Vyžaduje teplejší prostředí a vyšší vzdušnou vlhkost, proto se dobře daří v teráriích nebo skleněných nádobách.

Begonia luxurians, nazývaná také palmová begonie, se vyznačuje listy uspořádanými do tvaru připomínajícího dlaň. Tato vysoká odrůda může dorůstat až do výšky 2 metrů a vytváří dramatický vertikální prvek v interiéru. Preferuje rozptýlené světlo a pravidelnou, ale ne přílišnou zálivku.

Pro pěstitele, kteří hledají něco opravdu výjimečného, je tu Begonia pavonina, známá jako Páví begonie. Tato vzácnější odrůda pocházející z Malajsie má fascinující schopnost měnit barvu svých listů podle úhlu dopadajícího světla. Za určitých podmínek mohou její listy vykazovat iridiscentní modrý lesk, což je způsobeno speciálními strukturami v buňkách listů.

Begonia 'Escargot' je další pozoruhodnou odrůdou s listy stočenými do spirály připomínající ulitu hlemýždě. Tato kultivovaná odrůda je výsledkem šlechtění a nabízí jedinečný dekorativní prvek pro stinná místa interiéru.

Pro venkovní použití v našich klimatických podmínkách je velmi vhodná Begonia grandis, jedna z mála begonií, které jsou odolné vůči mírnému mrazu. Tato odrůda vytváří malé bulbily v úžlabí listů, které mohou být použity k rozmnožování. Její růžové nebo bílé květy se objevují v pozdním létě a na podzim, kdy mnoho jiných rostlin již odkvetlo.

Péče o jednotlivé odrůdy begonií se může výrazně lišit, proto je důležité znát specifické požadavky konkrétního druhu. Obecně však většina begonií preferuje humózní, dobře propustnou půdu a ocení pravidelné přihnojování během vegetačního období. Zálivka by měla být prováděna opatrně, ideálně ke kořenům, aby se zabránilo namočení listů, které může vést k houbovým onemocněním.